Jak se bránit

 

V PŘÍPADĚ BEZPROSTŘEDNÍHO ÚTOKU:

V případě napadení zavolejte policii ČR – 158, příp. Linku 112. Pamatujte si, že násilí je trestný čin a nikdo nemá právo se k vám takto chovat.

Před příjezdem policie neodklízejte případné stopy po násilí.

S policií se snažte mluvit bez přítomnosti partnera (např. v jiné místnosti).

Pokud jste byla napadena, navštivte odborného lékaře a nechte si vypracovat odbornou zprávu. Je-li to možné, zdokumentujte (i dodatečně) svá zranění. Důležité je, aby na fotografii bylo viditelné datum pořízení snímku.

Pokud nebyl násilný partner zajištěn, je z bezpečnostního hlediska lepší odejít do specializovaného centra či azylu pro oběti domácího násilí, případně k rodině či známím.

Pokud je to jen trochu možné neocházejte od dětí.

 

 

V PŘÍPADĚ DLOUHODOBÉHO NÁSILÍ:

Nestyďte se za svou situaci avyhledejte odbornou pomoc. Zavolejte do specializovaného centra či azylového domu a pokuste se najít někoho, kdo vám může poradit. Tato pracoviště Vám mohou pomoci s přípravou odchodou od násilného partnera, při plánování bezpečnostního plánu a v dalším postupu.

Na pachatele domácího násilí můžete podat trestní oznámení ve smyslu §215a trestního zákona, který hovoří o týrání osoby blíské, žijící ve společném bytě nebo domě. (viz. kapitoly Jak může pomoct policie, jak podat trestní oznámení.)

Neomlouvejte násilí a neobviňujte se z něj.

Zavolejte někomu komu věříte. (přítelkyni, rodině) – vyberte si osobu, které věříte a které záleží na bezpečnosti vaší a vašich dětí.

Vysvětlete dětem, co se děje, aby to chápaly, vyvarujte se pomlouvání jejich otce.

Na případný útěk buďte připravena – promyslete si dopredu bezpečnostní plán, abyste neohrozila sebe ani své děti.

První krok je těžký, pokud ale nic neuděláte, násilí samo nepřestane – ani přes sliby násilníka.

Pamatujte si, že násilí, které se neřeší, má tendenci se stupňovat.

Důverujte sama sobě, a své intuici.

Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi složitou situaci (násilný partner mění svojí tvář, snaží se vás uprosit, slibuje, že se změní apod.), je nutné pochopit specifika domácího násilí a docházet opakovaně k psychosociální konzultacím (ve většině specializovaných poraden jsou bezplatné.) Ty vás nejen podpoří, ale pomohou vám nabýt ztracenou sebedůvěru a sílu v řešení vaší situace. Rozhodnutí je ale vždy na vaší straně.

 

 

Některé týrané ženy se možná musí obrátit o pomoc na úřady. V kritických okamžicích, jako je například zásah policie, si někdy násilník může uvědomit závažnost svého jednání. Je však pravda, že když krize pomine, vyprchá často i motivace ke změně.