Mýty o domácím násilí

 

Týrané ženy si za manželovo jednání mohou samy.Mnozí násilníci popírají odpovědnost za své činy a tvrdí, že manželka je provokuje. Týrané manželky ve skutečnosti často vyvíjejí mimořádné úsilí, aby svého manžela uklidnily. Navíc bití partnera není ospravedlnitelné za žádných okolností. Nikdo by nezaútočil po provokaci na kolegu nebo spolucestujícího. Násilí v rodině je proto, že mají pocit že si to mohou dovolit a proto že chtějí mít kontrolu nad partnerem. Kniha The Batterer—A PsychologicalProfile (Psychologický profil násilníka) uvádí: „Muži, které soud posílá na léčení kvůli útokům na manželku, jsou na násilí závislí. Používají jej k tomu, aby si ulevili od hněvu a deprese, aby zvládli konflikty a řešili je a aby snížili své napětí. ... Často nedokážou uznat svou vinu ani brát tento problém vážně.“

Domácí násilí se týká jen slabších vrstev. Domácí násilí se vyskytuje ve všech společenských skupinách, nazávilne na vzdělání či ekonomické situaci pachatele nebo oběti.

Domácí násilí to není, spíš to jsou jenom manželské hádky. K domácímu násilí přichází záměrně a opakovaně. Jiné je běžný partnerský konfilikt, při němž stojí proti sobě dva jedinci ve stejné pozici a domácí násilí je když stojí proti sobě násilník a oběť. V domácím násilí navíc nejde jen o hádku. Dochází k vyhrožování, teroru, často surovému fyzickému napadení s vážným zraněním či dokonce smrtí.

To, že muž bije svou ženu, způsobuje alkohol. Je sice pravda, že někteří muži mají větší sklon k násilí, když se napijí. Je ale rozumné obviňovat alkohol? „Skutečnost, že násilník je opilý, mu dává možnost, aby vinu za své jednání svedl na něco jiného než na sebe,“ píše K. J. Wilsonová ve své knize When Violence Begins at Home (Když násilí začne doma). Autorka pokračuje: „Zdá se, že naše společnost má pro domácí násilí větší pochopení, když je způsobeno člověkem, který je opilý. Týraná manželka se na partnera nemusí dívat jako na násilníka, ale může jej pokládat za silného pijana nebo alkoholika.“ Wilsonová poukazuje na to, že tento způsob uvažování může dávat ženě falešnou naději, že „stačí, aby muž přestal pít, a násilí zmizí“.

V současné době mnozí výzkumní pracovníci pokládají pití a násilí za dva odlišné problémy. Vždyť většina mužů, kteří zneužívají návykové látky, své partnerky nebije. Autoři knihy When Men Batter Women (Když muži bijí ženy) uvádějí: „V zásadě se bití opakuje proto, že dává možnost týranou ženu ovládat, zastrašovat a zotročovat. ... Součástí životního stylu násilníka sice je alkohol a zneužívání drog, ale bylo by chybné usuzovat, že násilí je způsobeno zneužíváním návykových látek.“

Násilník používá násilí vůči všem, lze ho snadno rozeznat. Takový člověk často dokáže být pro jiné lidi skvělým přítelem. Může to být člověk dvou tváří, něco jako doktor Jekyll a pan Hyde. Proto může rodinným přátelům připadat vyprávění o jeho násilnostech neuvěřitelné. Může být dokonce skýráno po dlouhou dobu. Přesto je pravda, že muž, který bije svou manželku, využívá brutalitu k tomu, aby si svou manželku podrobil.

Ženám takové špatné zacházení nevadí. Tento nejčastěji rozšířený mýtus, je často podporovaný porno průmyslem. Prakticky žádná žena však netouží po soužití, v němž by byla tlučena, ponižována, psychicky deptána. Tato myšlenka může vycházet i z toho, že lidé nechápou bezvýchodnost situace ženy, která nemá kam utéct. Přátelé, kteří to nedokážou pochopit, se možná nesprávně domnívají, že takové ženy nemají proti špatnému zacházení žádné výhrady.