Jak pomůžou blízcí

 

Nejdůležitější věc, kterou můžete jako blízcí udělat, když taková žena požádá o pomoc, je — věřit jí! Nikdy neříkejte ani nenaznačujte, že jí to bylo příjemné nebo že byla nemravná. Nepřipisujte jiné pohnutky, než jsou Vám sdělovány nebo sami neposuzujte, zda „byla opravdu znásilněna“. Buďte ochotni naslouchat, pokud chce mluvit, ale nenaléhejte, aby mluvila o podrobnostech. Utěšujte! Pokud nevíte co říct, klidně mlčte. Pohlazení a naslouchající ucho i tak potřebuje víc!!!

Pokud k znásilnění došlo v nedávné době, můžete pomoci tím, že zajistíte lékařskou pomoc, poskytnete ochranu nebo bezpečné místo k pobytu. Navrhněte, aby znásilnění oznámila policii, rozhodnutí ale nechte na ní. Zažila právě situaci, kdy byla zcela připravena o možnost rozhodovat sama o sobě. Umožněte jí získat tuto možnost částečně zpět tím, že ji necháte rozhodnout.

Nesnažte se reagovat na tuto situaci citově. Možná byste chtěli jít hledat někoho, koho byste mohli obvinit, nebo pokud útočníka znáte, máte nutkání se násilníkovi pomstít. Nic z toho ale oběti nepomůže. Způsobí to jen to, že oběť bude mít starosti navíc - o vaši bezpečnost, místo toho, aby se cítila bezpečně při vaší blízkosti a vnímala váš soucit.

Partner oběti by si měl být vědom toho, že mnohé oběti se po znásilnění dívají na pohlavní styk jako na zbraň nebo něco odporného. Po nějakou dobu mohou mít potíže s pohlavním soužitím, i když Vás milují a důvěřují Vám. Z toho důvodu by měl být partner ohleduplný a nenaléhat, dokud k tomu obět není sama ochotna. Obnovte její sebeúctu tak, že jí budete ukazovat, že ji stále milujete a vážíte si jí, bez ohledu na to, co se stalo. Je potřebná stálá podpora a vytrvalost, protože oběť znásilnění někdy prochází zdlouhavými etapami citového uzdravování.