Jak se vyrovnat se znásilněním

Před dvaceti třemi lety byla Eva*(jméno změněno), jako téměř dospělá mladá žena, zbita dvěma útočníky a znásilněna. Ještě dnes, když to popisuje téměř v slzách, ztrácí hlas, špatně dýchá a tluče jí srdce. „Je to nejpotupnější věc, kterou může žena zažít,“ říká.

ZNÁSILNĚNÍ může být jednou z citově nejničivější událostí v životě ženy a následky mohou být po celý život. Převážná většina žen, která zažila znásilnění, řekla, že je tento zážitek trvale poznamenal. Některé uvažují o sebevraždě, cítí se prázdné.

Jestliže je útočník z okruhu známých, mohou být následky ještě bolestivější. Dá se očekávat, že se jí nedostane tolik podpory od přátel nebo i rodiny, protože buď nikomu neřekne, co se stalo, nebo to řekne ale nikdo jí bude věřit, že se jednalo o znásilnění. Jelikož byla zraněna člověkem, kterému věřila, je také možné, že se bude obviňovat a začne pochybovat o své schopnosti odhadnout druhé lidi.

Čas přijmout pomoc

Mnoho žen po znásilnění nejdříve reaguje šokem a popřením skutečnosti. „To se nemohlo stát!“ Jedna oběť znásilnění řekla: „Nepřipustila jsem si vzpomínku na nic z toho, co se stalo.“

Další ženy zase popírají, co se stalo tím, že nikomu nic neřeknou. Léta potlačují tuto skutečnost, což zpomaluje proces uzdravování a vede k citovým problémům, o kterých si možná ani neuvědomují, že pramení ze znásilnění.

Uzdravování ale obvykle nezačne, dokud o tom nezačnete mluvit. Dobrá důvěryhodná kamarádka vám může velmi pomoci, abyste v sobě postupně začala zpracovávat, co se Vám stalo. Vyjádření Vašich bolavých citů, se zpětnou vazbou soucitu a pochopení, Vám může postupně navrátit ztracenou rovnováhu. Může Vám také pomoci vyhnout se sebeobviňování* a ujasnit si tak velmi důležitou skutečnost, na kterou byste sama nemusela přijít: že to nebyla vaše chyba! Využít můžete i odbornou pomoc krizových center pro znásilnění nebo psychologa. Odkazy na odborná centra najdete na http://www.azyl-lisa.cz/vyhledat-pomoc/ Pokud je pro Vás přespříliš těžké mluvit osobně, pokuste se nejprve zapojit např. do internetových diskuzí a klubů, které rozebírají toto téma, kde můžete vystupovat inkognito. Do některých diskuzí je volný přístup, proto tento způsob má i svá úskalí, která nesmíme opomíjet (nevhodné chování jiných), a je třeba správně vybírat. Některé najdete na výše uvedeném odkazu. Dalším velmi účinným způsobem, jak odstartovat uzdravovací proces, je vyjadřovat své myšlenky psaným slovem. Kupte si deník nebo sešit nebo klidně na kus papíru pište všechno, na co si z daného zážitku vzpomenete nebo co cítíte. Pokud budete chtít, můžete napsat i na e-mail našich stránek.

Eva, kterou jsme citovali na začátku, plula životem. Byla léta, kdy na svůj otřesný zážitek vůbec nemyslela. Asi po patnácti letech se potlačené vzpomínky začaly vracet, ale ani po letech nebyla schopna o tom s někým mluvit. Rozhodla se proto napsat inzerát a najít člověka ve stejné situaci. Našla jeden ze způsobů, jak se otevřít, a začala postupně o svém zážitku psát.  "Cítila jsem, jak ze mne odchází všechen ten tlak a bolest. Bylo to tak ozdravující se vyplakat!"

Dalším způsobem jak najít pochopení a prostředí vhodné ke komunikaci je návštěva Svépomocných skupin, kde najdete prostor pro sdílení životních zkušeností. Na Svépomocných skupinách máte možnost setkat se s někým, kdo prožívá či prožil něco podobného a vzájemně se podporovat či diskutovat. I když Svépomocné skupiny nejsou psychoterapií, můžou účinně pomoci od oslabení pocitů izolace nebo najít vzájemnou emocionální podporu. Tyto Svépomocné skupiny pravidelně organizuje Azyl Lisa z.s.. Více o Svépomocných skupinách, časech a místě naleznete zde: http://www.azyl-lisa.cz/svepomocna-skupina/

 

 

 

*Oběti znásilnění se často obávají mluvit o svém zážitku, protože mají pocity viny, zvláště pokud byly v průběhu znásilnění pohlavně vzrušeny. Mohou obviňovat ze znásilnění sebe — přesto, že vinu nese pouze násilník.

 

Zda si vyberete deník, odborné centra, Svépomocnou skupinu nebo rameno kamarádky je na Vás.

Jen nezůstávejte se svým břemenem sama!